Poctivá participace: Cesta k sebevědomé společnosti. Dokonce i v Sudetech

Upřímně, štve mě, jak málo se dneska lidi organizují. Přitom vidím, že když to zkusíme jinak – když použijeme prvky designového procesu na aktivizaci lidí, funguje to.

Po patnácti letech, kdy jsem piloval kooperativní design ve firmách a organizacích, zjišťuju, že existuje způsob, jak tenhle přístup přenést do občanské společnosti. A lidi to baví i funguje.

Když jsem si začal povídat o tom, co to je komunitní plánování, vrtalo mi hlavou, jak málo se v něm využívají prvky kooperativního designu, specificky výzkumu.

• Že se různě sbírají různé informace, které se pak třeba používají na zlepšování sociálních služeb v oblasti, ale jen malinko se pracuje s tím, že taková data může sbírat přímo komunita.

• Že tam může fungovat princip peer to peer, kdy sice výsledná data nejsou metodicky nejčistší, ale pointou takové práce je aktivizace, ne diplomka.

Z druhé strany mě pak dlouhodobě štvou všechny ty „participační procesy“, které se dělají jen naoko. Takové, kdy někdo přijde s návrhem, poslechne si názory a pak si to stejně udělá po svém.

Moje touha je jednoduchá – chci, aby komunitní plánování bylo skutečně komunitní. Aby to nebylo jen o tom, že lidi něco říkají a pak jsou ignorováni, ale o tom, že se jim do rukou dostává reálná moc něco ovlivnit, nebo že ji kultivovanou cestou získávají.

Kaplice jako prima trenažér

V Kaplici jsme si osahali cestu, jak na to. Poslední rok jsme pracovali se seniorkami a seniory na projektu, který měl jednoduchý cíl – zjistit, jak se žije seniorstvu ve městě, a na základě toho otevřít cestu k větší participaci starších občanů na rozhodovacích procesech.

Co to znamená v praxi? Začali jsme sérií setkání, kde jsme formulovali výzkumné otázky o každodenním životě seniorů. Seniorky se samy chopily vedení kvalitativních rozhovorů, díky kterým jsme získali hlubší vhled do potřeb této komunity. Poté, co seniorky provedly i kvantitativní průzkum a s celkově cca 150 respondenty, máme nyní solidní data, se kterými můžeme jít přímo za zastupitelstvem Kaplice.

Naším cílem je, aby tato data sloužila jako podklad pro reálné změny. Chceme, aby zastupitelé začali pravidelně zvát seniory k rozhodnutím, která se týkají jejich života. Chceme, aby se Kaplice stala přívětivým místem pro své starší obyvatele, a to prostřednictvím koncepce, která bude reflektovat jejich skutečné potřeby. Zároveň bychom rádi, aby senioři byli zváni do pracovních skupin, kde se mohou podílet na utváření budoucnosti města.

K dispozici máme data a hlavně aktivní partu, která má za sebou a vedle sebe lidi, co se do výzkumu ponořili, odpovídali a ptali se. Vlastně parádní začátek.

S daty začínáme aktivně pracovat. Besedou, na kterou zveme zastupitelstvo a seniorstvo. Nastavováním služby hodinového ajťáka, který by mohl pomáhat řešit složitost digitálního světa, se kterou se senioři potýkají…

Nu a po ročním pilotování se seniory chceme v dalších měsících rozjet podobnou akci s rodinami malých dětí. Na rozdíl od seniorů nemají v Kaplici moc aktivních spolků, které by je spojovaly. Proto tam tuším velikánský potenciál. Je to cesta k budování skutečného sociálního kapitálu. A krásně to doplňuje projekt, ve kterém zkoušíme dostat komunitní péči o děti do každé vesnice. Aspoň tam u nás.

Něco “tvrdých” dat z terénu

Výzkum, který jsme se seniory vedli, odhalil několik klíčových oblastí, které jejich každodenní život ovlivňují. Zapojilo se 150 seniorů a seniorek a jejich zpětná vazba nám ukázala, že je potřeba změnit dost věcí.

• Jedním z hlavních problémů je (bez)bariérovost města. Mnozí senioři naráží na problémy s přístupností veřejných míst, obchodů a úřadů. Tyhle fyzické překážky pro ně představují velkou výzvu.

• Doprava je dalším problémem. Část seniorů si stěžuje na špatnou dostupnost některých částí města a okolních obcí. Veřejná doprava je pro ně často jedinou možností, jak se dostat k lékaři nebo do obchodů.

• Kapacita lékařů a dlouhé čekací doby na vyšetření – to je další bolestivé téma.

• A k tomu připočítejte problémy s bezpečností a pořádkem ve městě. Některé prostory jsou nedostatečně osvětlené a hlídané, což zvyšuje pocit nejistoty.

Bylo by toho i víc. Data jsme navíc doplnili o veřejně dostupné zdroje, například Obce v datech.

Něco teorie - participativní žebřík: Od neparticipace k občanské síle

A teď zpět k tomu, o čem jsem mluvil na začátku. Když se bavíme o participaci, musíme si jasně říct, že ne všechno, co se jako participace tváří, jí skutečně je. Existuje tzv. participativní žebřík, který dělí zapojení lidí do tří hlavních kategorií – neparticipace, tokenismus a občanská síla.

1. Neparticipace

Tady mluvíme o manipulaci a terapii. To nejsou skutečné formy participace. Lidé se stávají objekty rozhodnutí, nikoli jejich tvůrci.

2. Tokenismus

Informování, konzultace, zapojení – po žebříku jdeme výš. A stejně jako v prvním bodě i tyhle zmíněné postupy mají často své uplatnění a je vhodné po nich občas sáhnout. Problém je, pokud jsou vnímány jako nejvyšší meta, kterou se dá v participaci dosáhnout. Anebo pokud jsou prostě využívány tak, jak jsem popisoval v úvodu - k předstírání, že někoho zajímá, co lidé říkají, když už je stejně rozhodnuto.

3. Občanská síla

Nu a tady jsme na příčkách nejvyšších a na těch, které mě baví osahávat, rozvíjet a spolutoviřt. Partnerství, delegace moci a občanská kontrola. Lidé mají skutečný vliv. Jsou součástí procesu rozhodování od začátku do konce. Jejich hlas je slyšet. Je respektovaný.

Kdyby vás tohle téma bavilo, tu je zdroj bezva informací, ze kterého je i infografika níže.

Pozvánka na závěr

Jasně, že je před námi ještě dlouhá cesta. Jak ti, kdo mluví, tak ti, co poslouchají, se to musí učit. Chtít se v tom rozvíjet. Kvalitativní posun od prndání nad pivem je už ale cítit teď. Tak držte palce, ať se daří dál. A kdybyste chtěli, doražte k nám do Kaplice příští středu. Máme tam se seniory takovou besedu.